Rok s klokany aneb living downunder
- Petra Matějková
- 6. 3. 2019
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 21. 3. 2019
Nejprve bych rád uvedl, proč jsme se s Péťou rozhodli odcestovat na druhou stranu světa. No, důvod se nabízí... Jak nejlépe skloubit cestování, uniknout do jiného světa od starostí všedních dnů tady doma a zároveň si pěkně zdokonalit angličtinu? Anglie? Nee, tam pořád prší, všude vám cpou fish'n'chips a navíc jsme tam byli. USA? Tam je to sice lákavé, ale velmi obtížné studovat a zároveň pracovat (pouze načerno). No a navíc - jsme tam byli (o tom na dalších stránkách). Takže zbývá Austrálie a Nový Zéland. Nový Zéland je úžasná země plná přírodních krás a milých lidí, ale pracovat se dá většinou jen na farmách a navíc všichni "kiwi" chodí spát se slepicemi (nebo s kiwi). Takže tím jsem velice "krátce" odpověděl na otázku, proč vlastně Oz, neboli Aussie, jak místní pojmenovávají svoji nezkrocenou a nezkrotnou, divokou, různorodou a trestaneckými odpadlíky vznešeného Spojeného království založenou zemi, tak krásnou, že byste tam nejraději zůstali. O to více, když díky přístupu místních obyvatel (velká města nevýjimaje) snadno splynete s jejich neustálým "no worries, mate", po kterém vám i rušné centrum Sydney bude připadat jako oáza na zemi. Nic není jednobarevné, takže za rok, který jsme tam strávili, člověk pozná řadu nedostatků a problémů, které Austrálii trápí, ať už je to problém se začleněním původních Aboriginců do západní kultury a s tím spojená kriminalita v centrální Austrálii (zejména v Alice Springs a Tennant Creeku), vysoké daně z příjmu (mezi 30 a 50 procenty v závislosti na jeho výši) nebo přírodní záležitosti jako rapidní ubývání korálových útesů na Great Barrier Reef či měnící se migrační trasy velkých kytovců. To vše ale stále není nic proti problémům, jaké sužují nejen nás, ale i další, mnohem větší i vyspělejší státy - smog, ilegální migrace (tu Australané řeší velmi radikálně), hospodářská nesoběstačnost, finanční krize apod.

Sydney Opera House

Harbour Bridge


Circular Quay - Sydney Harbour
Pryč ale od krizí a nedostatků, pojďme se podívat, jak to v Austrálii funguje, chcete-li studovat a pracovat, jak se tam letí, jaké jsou ceny apod.
Cesta z Prahy
My jsme se vydali na cestu 30. září 2015 brzy ráno, kdy jsme letěli z Prahy do Amsterdamu, kde nás čekal čtyřhodinový přestup. Z Amsterdamu jsme zvolili Cathay Pacific, hongkongské aerolinky, které byly vyhlášeny v roce 2014 jako nejlepší aerolinky světa. Cesta do Hong Kongu trvala téměř novým Boeingem 777-300ER necelých 11 hodin, kde jsme se na přestupu na let do Sydney naštěstí neztratili ve změti čínských a čínštině podobných znaků (jen díky tomu, že většina nápisů byla i v angličtině), a tak jsme po 2 hodinách strávených v příjemné, prostorné hale terminálu, nasedli na poslední let. Ten již trval pouhých 9 hodin, a tak jsme ve 20 hodin australského času stanuli poprvé v životě na australské půdě. Říká se, že tu jsou celkem přísné imigrační kontroly a screening zavazadel, ale nás se jen zeptal jeden chlapík u východu, jestli nevezeme něco speciálního, tak jsme řekli že ne, že jen nějaké léky pro osobní potřebu, a to byla veškerá imigrační kontrola. Kéž by vše přísné a důkladné šlo tak jednoduše...
První dny v Sydney
Ještě hned na letišti jsme si vyřídili předplacenou SIM kartu za 10 AUD (australských dolarů) na týden. Na ubytování, které jsme si na první 2 měsíce zamluvili (share accomodation), jsme se dopravili metrem - celkem draze, neboť za 2 stanice jsme zaplatili 14 dolarů (včetně letištní přirážky 10 AUD). Na ubytování v Turrelle se nás ujala správkyně, příjemná Slovenka Patrície, která se stala naší dobrou kamarádkou po celou dobu našeho pobytu v Aussie.
Comments